Historie obce

Dle předhistorických nálezů kamenných a bronzových jsou Ředice pokládány za nejstarší osady v našem kraji, podobně jako Chvojenec, Kunětice, Pardubice, Rosice, Ostřešany, Zminný a další. Uspořádání osad je dosti pestré a zajímavé - od formy podkovovité přes kruhovou (jako Vysoké Chvojno), dále přes formu ulic nebo jen řádků.

Mimo obyvatelů české národnosti usazovali se v našem kraji též přistěhovalci němečtí. Příchod jejich se udál ve dvou značně od sebe vzdálených dobách. Jednak ve století XIII. a XIV., když králové čeští dali mýtiti lesy "Království" řečeny, sahající od Albrechtic přes Ředice až po řeku Loučnou a jednak za císaře Josefa II., kdy byly rušeny na komorním panství Pardubickém, někdejší Pernštýnské rybníky a některé dvory. Vymýcený les dal vznik osadám Holice, Ředice, Horní Roveň, Litětiny, Ostřetín a Komárov.

Název obce Ředice převzat asi původně od rozbředlé půdy v okolí bahnitého potoka Řediny - později Ředičky. Podobně jako název jména Holice - to jest místo vyholené. Nebylo dříve obcí Horní a Dolní Ředice. Byly to původně Ředice. Na gruntě Vinařovském blíže bývalého mýta a na poli Františka Došela (dnešní Dolní Ředice) byly nalezeny popelnice a jméno její Harmanivilla (Harrmansdorf) v diplomatáři muzejním ukazuje, že Ředice byly asi jako Holice založeny od králů českých ve XIII. století na půdě vymýceného lesa.

mapa obce

Roku 1336 patřila ves Ředice ke tvrzi Chvojenské a byla s touto rozdílným pánům zapsána. Část vsi, dvory selské, náležely ke tvrzi Holické. Roku 1507 byla prodána od Tluksy Bradleckého z Mečkova panu Vilému z Pernštýna. Téhož roku prodal také pan Čeněk Dašický z Barchova se zbožím Dašickým panu Vilémovi poplatníka Hendrycha, kterého měl v  Ředicích a jenž mu odváděl ročního platu 4 groše 10 denárů.

  • Dle urbáře panství Pardubického z r. 1588 měla rychta Ředická lidí osedlých 73, kteří odváděli 4 slepice, 11 vajec a poznamenáno, že přísedí lesům Království.
  • Ředice dělí se v Horní a Dolní již za císaře Josefa II., kdy na kontraktu na robotní aboláci podepsán jest za Horní Ředice rychtář Matěj Zahrádka a za Dolní Ředice Jakob Kabrhel.
  • Dle sčítání obyvatel z roku 1910 měly Horní Ředice 146 domů a 954 obyvatel, Dolní Ředice 151 domů a 986 obyvatel.

O kostelu a zvonici

o kostelu a zvonici

Roku 1857 dne 16. února byla držena licitace (dražba) v obydlí Václava Vinaře čís. 73, tehdejšího představeného na Ředický chrám Páně, který byl až na sakristii celý dřevěný a starý. Stěny byly shnilé a již desátý rok se v tomto chrámu nesloužily mše...

více informací

Památná Hořánka

pamatna horanka

Dáme-li se od ředického kostela polní cestou kolem Farského kopce, přijdeme zanedlouho na Hořánka, táhlou stráň, zvedající se jižně od Ředic nad širou rovinou. Nejvýchodnější část této stráně vrcholí v homolovitém kopci Hořaníku, vysokém 265 m. Z něho...

více informací

Prameny

prameny

Ředické pohřebiště popsal důkladně pardubický archeolog Václav Diviš v "Památkách archeologických". Roku 1926 určil typ (ráz) nádob i nalezených předmětů, než náležejí době bronzové - dr. Jaroslav Bohm, člen Státního archeologického ústavu...

více informací


Jak to bylo s dopravou?

Dne 13.5.1908 byla zavedena první autobusová linka v celém tehdejším Rakousku - Uhersku a jedna z prvních v celé Evropě. Trasa, která vedla i přes Horní Ředice, byla následující: Holice - Pardubice - Bohdaneč a zpět.

Čtyři autobusy patřící státní poštovní správě byly české provenience od firmy Laurin & Klement, masivní konstrukce, opatřené čtyřválvovými motory o 33 koňských silách. Vozily poštovní zásilky a cestující na 17 místech k sezení. Pohybovaly se průměrnou rychlostí 23 km/h. Maximální rychlost byla 34 km/h. Jezdila zde i soukromá linka provozovaná Františkem Holickým.

Denně jezdilo tam a zpět deset spojů.
Tehdy se říkávalo: "Jede počta..."



historicky vuz

O kostelu a zvonici

Roku 1857 dne 16. února byla držena licitace (dražba) v obydlí Václava Vinaře čís. 73, tehdejšího představeného na Ředický chrám Páně, který byl až na sakristii celý dřevěný a starý. Stěny byly shnilé a již desátý rok se v tomto chrámu nesloužily mše pro nebezpečí zřícení. Obce Horní a Dolní Ředice dříví vylicitovaly za 103 stříbrných. Kde byl dřevěný kostel postaven, není známo.

Chrám tento byl již r. 1350 farním a odstoupen z děkanátu Mýtského k  novému biskupství litomyšlskému. V pozdějších bouřích husitských byla fara bezpochyby zrušena. V seznamu far na panství Pardubickém nalézáme kostel ředický v r. 1615 i 1654 jako filiální od Holic.

Stavba nového kostela byla započata dne 21.5.1861. Konala se při tom velká slavnost, na které světil farář Jan Novák z Holic s kaplanem Čižinským první základní kámen, potřeli jej maltou a na místo položili a  třikráte na něj kladívkem zednickým udeřili.

Nový ředický kostel byl dokončen a slavně vysvěcen v roce 1862.  Kostel ředický jest z kamene, jednoloďový, slohu copového, zprvu břidlicí krytý, dnes pálenými taškami, s věžičkou. Presbiteř tvoří pětistěn nepravidelný a má podlouhlá okna. Zevnitř po celém kostele jest pod římsou vlys obloučkový. Kolem kostela je hřbitov, s dřevěnou zvonicí. Na zvonici byly tři zvony libého souzvuku, největší z r. 1616 s  nápisem, prostřední byl bez nápisu a měl jen kolem koruny arabesku z  lupenů. Nejmenší nese nápis v písmu německém: Léta boziho tisicého CCCCosmdesátéhosedmého tento zwon slyt jest ke czti a chwale matky bozi a wssem swatym amen.



historicky vuz



Hřbitov ředický byl zastara opevněn příkopem a náspy. Z opevnění toho lze spatřiti zbytky na západní straně. Jest to příklad opevněného kostela, jakých v 13. a 14. stoletá v Čechách často nalézáme. Za hřbitovem směrem k Dašicům jsou pohřbeni přuští vojínové padlí v  sedmileté válce, v níž také Ředice mnoho utrpěly. Toto místo bylo v r. 1997 zrekonstruováno a slavnostně posvěceno.


Památná Hořánka

Dáme-li se od ředického kostela polní cestou kolem Farského kopce, přijdeme zanedlouho na Hořánka, táhlou stráň, zvedající se jižně od Ředic nad širou rovinou. Nejvýchodnější část této stráně vrcholí v  homolovitém kopci Hořaníku, vysokém 265 m. Z něho jest utěšený rozhled. Na straně jižní vidíme do poříčí Loučné a až po železné hory. Na severu a  východě nás vábí v tajemný stín věnec chvojných lesů chvojnovských a  poběžovických.

Dlouhá tato výšina viděla v červenci r. 1758 zápas rakouského vojska Laudonova a vojska pruského krále Bedřicha II., když se srazily tyto voje u Ostřetína a na návrší ředickém. Jistě nejeden padlý voják byl odnesen k věčnému odpočinku poblíž kostelíka ředického. O stráni hořánecké si lid vypráví v jejím okolí, že na ní kdysi stávalo město a poukazuje na prohlubně bývalých studnic. Ale dnes nic nestává na tomto návrší, co by opodstatňovalo pravdivost této pověsti, nebo ji aspoň poněkud potvrzovalo.

Hořánka jsou celá, až po temeno obrácena v role, k nimž vede od Ředic hlubový úvoz. Jen na zmíněném jejich nejvyšším místě, na temeni a na jižním svahu je dosud pastvina. Na ní se tu a onde snaží bídné křoví uhájiti si své dávné místo. Podle písemných záznamů i podle obdoby při jiných osadách na Holicku můžeme potvrdit, že Hořánka bývala porostlá lesem jako sousední stráně u  Holic a Ostřetína. Hořánka byla vymýcena asi v té době, kdy podléhal sekyrám nových osadníků les Království, rozkládající se od Týniště nad Orlicí až k Rovni a který dali králové čeští ve 13. století káceti. Na mýtinách založili nové osady s osadníky německými neb českými pod vedením Němce, jak tomu nasvědčují jména zdejších vsí a rychty v paměti dosud zachované (Roveň - Waltersdorf, Ředice - Hermannsdorf) a i některá jména rodová (Richter, Šretr). Na Hořánkách nebylo tedy město, jak se někteří domnívali, ale jistě v  pravěku pohanský háj a žároviště a tam severněji kolem nějaké modly, kde je dnes ředický kostelík, byla sídla pradávných obyvatelů. Vždyt' blízko úvozu tam, kde stávala planá hrušeň, táhne se černý pruh země. V  něm před mnoha lety vyorali a vykopali množství nádob z pohanských hrobů. Také blíže bývalého mýta na gruntě Vinařově a na poli Došelově. Popelnice i s milodary kolem nich byly částečně zničeny, ale větším dílem byly uloženy v městském muzeu pardubickém.

Tolik o té stráni pusté, němé, jež se zdá poutníkovi nevýznamnou, ale která má mnohé historické upomínky i dohady a domysly o svém pravěku.

Prameny

Ředické pohřebiště popsal důkladně pardubický archeolog Václav Diviš v  "Památkách archeologických". Roku 1926 určil typ (ráz) nádob i  nalezených předmětů, než náležejí době bronzové - dr. Jaroslav Bohm, člen Státního archeologického ústavu v Praze.

Řídící učitel Antonín Sluga s dalšími učiteli odkryl na Hořánkách blíže popelnicového pole několik sídlištních jam z doby hradištní.

Roku 1912 v říjnu odkryl na Horánkách ředický učitel Bedřich Doucek jeden hrob, v němž bylo 14 nádob, a to v Dolních Ředicích na poli Josefa Knejpa, blíže úvozu, asi 200 na západ od triangulačního bodu.Na louce jindy zase nalezl hliněnou lžíci...